Mateaweb

Vítejte a nevyneste mi spaní.

Čertůvmlýn

Kamenný stůl na Čertově mlýně

 

Na vrcholu Čertova mlýna (Moravskoslezské Beskydy, 1 207 m.n.m.), podobně jako Kněhyně nebo Skalky (Ondřejník) se vyskytují skalní útvary a seskupení kamenů,  ze kterých vlivem zvětrávání  vznikly tzv. mrazové sruby. Na vrcholu Čertova mlýna jsou dobře patrné znaky posuvů – jako by se vrchol hory  nejdříve rozevřel a následně vlivem zhroucení vrchních částí do rozsedliny rozesul. Trhliny jsou dobře patrny v okolí vrcholu – například tzv.  „náhon“ vedoucí k „ čertovu mlýnu“ . Jedná se o kamenný žleb dlouhý asi 100 m vedoucí od vrcholu jižním směrem ke kamenným útvarům. Podobné jevy se vyskytují na mnoha místech Beskyd, které se skládají z godulského pískovce, náchylného ke vzniku  trhlin, dutin i rozsáhlejších podzemních prostor, tzv. pseudokrasu.  Tyto procesy probíhají i v současnosti, jak lze zjistit pozorováním jeskynní chodby pod Cyrilkou na Radhošti, nebo jeskynní propasti na úbočí  Kněhyně (hluboká 73 m). I přímo pod Čertovým mlýnem se nacházejí podzemní prostory.  Výše zmiňovaný kamenný žleb (náhon) vyúsťuje u čertova kamene a čertova stolu.  Výjimečným kamenným útvarem je právě čertův stůl.  Jedná se o mohutnou kamennou desku, která má přes 6 tun. Stojí na dvou pravidelných kamenných soklech.

Jan Folprecht to popisuje jako kamenný stůl nebo jako portálový dolmen (=komora ze stojatých kamenů s plochým kamenným překladem) Vzhled kamenného stolu na Čertově mlýně odpovídá dolmenům vyskytujícím se po celé Evropě. Odborná literatura zabývající se megalitickými stavbami pro jejich účel nemá jednotný výklad. Původně byly považovány za komorové nebo chodbové hroby, později za pozorovatelny slunce pro stanovení významných dat (slunovrat, rovnodennost). V poslední době se objevuje názor, že  to byla zejména duchovní místa – svatyně. Vznik dolmenů lze velmi přibližně datovat do období 4 000 – 2 000 let p.n.l. Jedna z hypotéz, považující čertův stůl za náhrobek „nějakého vojevůdce, nejspíše z keltského období“  je dost nepravděpodobná. Považuji čertův stůl za kultovní místo, sloužící nejen k pozorování slunce, ale zejména k uctívání „tehdejších božstev“. Myslím,  že přitom není podstatné, zda tento megalit je hříčkou přírody, či zda (a do jaké míry) byl člověkem upravován. Pro tuto hypotézu hovoří i zachovalé legendy a pověsti , popisující okolní hory (Radhošť, Tanečnice, Kněhyně, Lysá Hora-původně Godula, Skalka) jako místa sletů čarodějnic, sídla černokněžníků a uložení pokladů. Dosud existující pukliny a průrvy mohou být místem ukládání obětních darů (vhazování obětí). V rozporu s tím nejsou ani pověsti o čertech – právě čerty a ďáblovými služebníky  byli nazývání pohané prvními křesťanskými kněžími na našem území. První zmínky o používání beskydských jeskyní člověkem jsou z 15. století. Pověst vypráví, že do jeskyní (propastí) házeli neposlušné či nějak provinilé ženy. Později se objevily pověsti o pokladech pohanů, o ukryté bájné soše Radegasta, o pokladech zbojníků a také popisy výpravy do podzemí při hledání těchto pokladů. Dá se předpokládat, že pověsti o pokladech mají reálný základ. Poklady loupežníků a nebo votivní pohanské dary, vhozené do puklin, by jistě měly velkou cenu v jakékoliv době. Jméno Kněhyně (t.j. sídlo kněžek, pohanských obřadnic, prorokyň) je staroslovanského původu.

Výše zmiňované vrcholy navíc mohly sloužit také jako sousední pozorovatelny, umožňující podrobnější sledování ročních cyklů. Archeologický průzkum proveden nebyl. Takže konkrétní důkazy nemáme...

Pokud jde o technickou náročnost stavby Čertova mlýna, podle měření Jana Folprechta nijak nevybočuje  a zdaleka nepřesahuje rozměry a hmotnosti podobných megalitických objektů v Evropě. V jednom se ale od většiny dolmenů, liší. Podkladní kameny jsou umístěny naplocho, nejsou vztyčeny.  Horizontálně umístěné kamenné desky se dotýkají celou plochou, nikoli co nejmenším dotykem ( obvykle je  stropní deska uložena na co nejmenší ploše vztyčených podpěr, což vytváří dojem, že se vznáší ve vzduchu).

 

Ještě co zjistil Jan Folprecht, který se snažil ověřit hypotézu o „astronomické observatoři“ :  Zaměřil se na stanovení azimutů os megalitických objektů. Osa žlebu („náhonu“) neodpovídá svým azimutem klasickým chodbovým dolmenům, což potvrzuje její přírodní původ.  Ovšem azimut  osy kamenného stolu směřuje  přímo na západ, tj. do bodu západu slunce  na obzoru při rovnodennosti. Navíc přesně v téže ose  se nachází i vrchol Radhoště (zjistit se to dá jen obtížně, vrchol Čertova mlýna je zalesněn). To je podle Folprechta potvrzením toho, že kamenný stůl je stavbou umělou sloužící kdysi k pozorování, protože vrchol Radhoště je pro určení výšky obzoru a místa západu slunce na obzoru nezbytný. V dobách jarní a podzimní rovnodennosti se sluneční kotouč při západu slunce nachází přímo nad vrcholkem Radhoště. Vrchol Radhoště tedy slouží k vymezení roviny pozorovatele.   Porovnáváním vrcholku Radhoště a polohy slunečního kotouče lze tedy z komory kamenného stolu určit datum jarní a podzimní rovnodennosti vizuálním sledováním pohybu slunečného kotouče nebo pozorováním  dopadu jeho paprsků do nitra chodby. Na Radhošti pak mohla stát podobná stavba sloužící k inverznímu pozorování. Vzhledem k „terénní devastaci“ jeho vrcholu to ale už těžko zjistíme…

 

Prameny :

Folprecht, Jan : Kamenný stůl na čertově mlýně,  Těšínsko, vlastivědný časopis, roč. XLIV,

č. 3, 2001

Vokolek, Václav : Svět posvátných kamenů 2,  Eminent 2006

 

 

Návštěva  Čertova mlýna, červenec 2007

Vyšli jsme z Kunčic pod Ondřejníkem, po zelené značce na Tanečnici. Příjemná cesta kolem studánky. Zato červená z Tanečnice na Čertův mlýn je „výživný stoupák“. Vrchol Čertova mlýna se pozná hlavně podle velkého množství kamenných mužíků, které tu hraví turisti staví.  U rozcestníku je informační tabule, zmiňující i čertův stůl a pověst o něm. Cesta k němu není nijak značená, ale není těžké ji najít…Bizardní seskupení balvanů kolem kamenného stolu je obklopeno vysokým lesem. Místo působí spíš opuštěně, než tajemně. V komoře dolomenu někdo cosi napsal runami…Na delší zamyšlení není klid. Turisté courají sem a tam…

 
Člověk je nedílnou součástí přírody, potoků a řek, skal a stromů. Pokud na to zapomene, zemře v něm duše