Mateaweb

Vítejte a nevyneste mi spaní.

Podobora

Výšinné hradisko Chotěbuz –Podobora u Českého Těšína

 

Používané názvy : Podobora, Starý Těšín

Katastrální území : Chotěbuz – Podobora

Současný stav : archeopark (replika slovanského hradiště),  od r. 2006 přístupný veřejnosti

Akce v roce 2007 : Oslava slunovratu 23.6.

 

Už téměř  30 let zde probíhá systematický archeologický výzkum, který vede  doc. PhDr. Pavel Kouřil, CSc., ředitel Archeologického ústavu AV ČR v Brně. Archeologický výzkum pokračoval i v roce 2006.

 

Hradisko  leží na trase významného historického koridoru – Moravské brány. Byla to významná spojnice evropského jihu a severu už v pravěku, kterou  využívaly obchodní karavany i vojenské výpravy. Na její trase vznikala obydlená a střežená  místa, z nich se postupem času vytvořily  opevněné body – hradiska. Severní část stezky podél Odry byla v době hradištní zajišťována dvěma významnými centry – Landekem a Podoboru.  Podobora ležela v  té době při brodu přes řeku Olši a střežila výstup z Moravské brány a další pokračování cesty vedoucí odtud po Visle dále na současné polské území. Na Landek je to odtud asi 30 km, mnohem blíže je (resp. bylo) 12 km vzdálené hradisko ve Skoczowie – Miedzyswieci.  Řeka Olše je v současné době vzdálená od Podobory pár kilometrů – změnila své koryto při povodních.

Vnitřní prostor opevněného hradiště je asi 1,8 ha, z toho byla zatím archeologicky prozkoumána asi pětina. Poznatky získané tímto výzkumem umožňují přičlenit osídlení Podobory ke dvěma časovým periodám – starší halštatská a mladší slovanská.

Na místě pozdějšího skvěle ohrazeného slovanské hradiska ležela v pravěku  ( v pozdní době bronzové a době halštatské) původně asi neopevněná nebo jen lehce ohrazená osada, která se později pod tlakem kočovníků z východu (Kimmerijci, Skytové) přeměnila v opevněné sídliště. Opevněná však byla jen menší, přírodou nejlépe chráněná část (dnešní akropole), kterou od ostatní osídlené plochy odděloval hluboký příkop a hliněný val bez vnitřní konstrukce. Ten byl z obou stran u své paty zajištěn kamennou bermou (dlážděním z říčních valounů) a na vrcholu osazen dřevěným, asi vyplétaným plotem a k němu šikmo v pravidelných intervalech přiloženými kůly obrácenými zahrocenou stranou směrem k nepříteli. Lidé, kteří v tomto opevněném prostoru hledali útočiště, byli nositeli tzv. slezsko-platěnické kultury ( v širším měřítku je můžeme zařadit ke kultuře lidu lužických popelnicových polí, která byla rozšířena ve velké části Evropy). Své mrtvé spalovali a popel ukládali do keramických nádob – popelnic, pohřbívaných do země ve víceméně pravidelných řadách (pohřebiště ale dosud na ploše hradiska objeveno nebylo…). Archeologický výzkum odkryl  různé objekty, převážně kůlové konstrukce (obytné i hospodářské), ojediněle i zahloubené chaty. Překvapující je nález velkého množství volně se nacházejících maznicových ker – pozůstatků „otopných zařízení“, která zřejmě souvisejí se zpracováním (pražením) železné rudy. Výchozy železné rudy jsou vidět v nejbližším okolí hradiska i dnes. Nalezena byla i velmi kvalitně provedená tenkostěnná oboustranně tuhovaná keramika s bohatým zdobením (často i na vnitřní straně) – šálky, misky, bronzové jehlice, spony, drobné kroužky a podobně. Zdá se,  že obyvatelé v době železné zde uctívali slunce -  nálezy kamenných i keramických koleček se středovými otvory na zavěšení (amulety) a žlutých korálků s modrými oky ze sklovité pasty to dokládají . Nalezené zemědělské a řemeslnické nástroje a také zbraně (srpy, sekery, kopí) byli již ze železa. Pestrá škála přeslenů různých tvarů ypovídá o přípravě příze a tkaní látek přímo na hradisku. Vcelku unikátní je nález parohové postranice uzdění (součást koňského postroje). Nalezeno bylo i kulovité keramické štěrchátko (dětská hračka?) a kostěná harpuna používaná k lovu ryb.

Někdy v průběhu 5. století př. n. l. nastala pro zde žijící společenství osudová chvíle – opevněná osada byla dobyta a vypálena a z této katastrofy se už nikdy nevzpamatovala. Dokládá to jednoznačně mohutná destrukční požárová vrstva na ploše akropole a také porůznu roztroušené úlomky lidských kostí.  Tyto události  přerušily na dlouhou dobu osídlení Podobory, další nájemníci se zde usadili teprve po dvanácti stoletích. Někdy v polovině 8. století našeho letopočtu sem přišli Slované.

 

Cit pro terén, vlastní všem pravěkým a raně středověkým společenstvím, je přivedl na místo, kde ještě musely být patrny stopy staršího opevnění. Početnější slovanské komunitě nestačil původní opevněný halštatský okrsek. Postupně tu vzniklo vícedílné hradisko tvořené třemi vzájemně oddělenými částmi, přičemž nejvýše položená část (akropole), chráněná hlubokými přírodními stržemi a řekou, byla nejlépe hájitelnou partií celého opevnění. Hluboké příkopy měly hrotitý tvar, valy – s výjimkou vybraných úseků na akropoli – byly bez vnitřní konstrukce, na akropoli stála na temeni valu dřevěná nástavba šíře 4-6 m, neznámé výšky. Dřevěná části byly převážně z jedle bělokoré, částečně také z dubu. Nejstarší objekty slovanského osídlení byly nalezeny na ploše akropole - nadzemní stavby kůlové konstrukce s mělce zapuštěnou podlahou .Zahloubené, různým způsobem přestřešené objekty oválného nebo ledvinovitého půdorysu  sloužily asi jako  zásobní a skladovací prostory, případně jako primitivní ustájení pro dobytek.  Nalezen byl i jakýsi „mlýn“ pro zpracování obilí (zejména pšenice) – sestávající z nádob různé velikosti, žernovu vyrobeného ze svoru  a  tzv. pražnice (sloužila především k usušení a pražení obilí).

V části označeném jako 1. předhradí byl odkryt kultovní objekt. Jde o obdélníkovou stavbu rozměrů 3,2 x 5,2 x 5,8 m vymezenou palisádou z mohutných kůlů a otevřenou směrem k západu. Uprostřed byla umístěna dřevěná schránka sloužící asi jako podstavec nebo schránka pro idol – sochu neznámého božstva.

Množství nalezené železné strusky nasvědčuje tomu, že i Slovanští osadníci využívali blízké výstupy nepříliš kvalitní rudy k tavbě a zpracování železa. Našly se i mnohé železné výrobky – nože, hroty šípů, přezky, kování vědérek, srp, pouta (otroci?), ocílka… Nalezlo se také velké množství předmětů velkomoravské provenience (zbraně – sekyry, vybavení jezdce a koně, šperky..). Nasvědčuje to tomu, že hradisko a vlastně celé Těšínsko bylo ve sféře vlivu Velké Moravy. Podporují to i některé výsledky výzkumů na polském území. Podle Kouřila je možno připustit, že pasáž v Životě sv. Metoděje hovořící o násilném pokřtění knížete Vislanů1) a naznačující tedy konflikt moravsko-vislanský má zřejmě reálné jádro. K vojenské akci Moravanů došlo nejspíše na přelomu 70. a 80. let 9. století. Moravskou přítomnost a moravské zájmy hájily v té době ozbrojené posádky a jízdní bojovníci na některých hradištích. Někdy na přelomu 9. a 10. století či na počátku 10. století, v souvislosti s hroutící se říší Mojmírovců, kdy odstředivé tendence zvláště okrajových území už nebylo možno zastavit, došlo určitě i ke ztrátě území severně od Moravské brány.  Že se to neobešlo bez ohně a meče, dokazují i mohutné požárové vrstvy na akropoli a 1. předhradí chotěbuzského hradiska , ale také například železné hroty šípů vetknuté do vnitřní palisády valu, nebo nálezy šperků a některých dalších hodnotných předmětů v zánikovém horizontu (vrstva, kdy hradisko zaniklo).

Téměř po celé tzv, temné 10. století nám o dění na Moravě a ve Slezsku chybí téměř jakákoliv historická data. Život na Podoboře pravděpodobně ustal. Obnoven byl teprve v průběhu poslední třetiny 10. století, ale už nedosáhl dřívějšího lesku. Noví příchozí osídlili mnohem menší část původní plochy a asi už neobnovili opevnění.  Jejich materiální kultura  byla poměrně chudá. Před polovinou 11. století došlo k postupnému  útlumu sídelní aktivity,  a v poměrně krátké době k jeho úplnému opuštění.  Jako životaschopnější sev  tehdejších podmínkách ukázala Zámecká hora nad pravým břehem Olše, v dnešním Cieszyně, kde v průběhu 2. poloviny 10. století vzniklo nové opevnění.

 

1) Byl u něho také dar prorocký, neboť mnohé z jeho předpovědí se splnily. Uvedeme z nich jednu nebo dvě. Jeden velmi mocný kníže pohanský sídlící na Visle tupil křesťany a činil jim násilí. Metoděj mu vzkázal po poslech: „Dobré ti bude, synu, dáš-li se pokřtít dobrovolně v své zemi, abys nemusel být pokřtěn násilně jako zajatec v cizí zemi. Pak si vzpomeň na mne“. To se i stalo.

 

                                                                                              Život sv. Metoděje (kap. XI).

 

Prameny :

 Pavel Kouřil : Archeologický výzkum hradiska v Chotěbuzi – Podoboře,  Těšínsko,

roč. XLIV, č. 1/2001,  pp.1-5

 

 

Komentář (vlastní úvahy a údaje z neověřených zdrojů):

Společenství doby halštatské (starší doba železná, datovaná obvykle 750-400 př.n.l.) je  někdy označováno za „protokelty“, případně se hovoří o tom, že halštatská kultura dokončila keltizaci našeho území…Zdá se ale, že hlavně z hlediska uměleckého, jsou ke keltskému etniku běžně zařazováni až nositelé laténské kultury (mladší doba železná)… Prostě názory se různí a  někdy je zřejmě i „přání otcem myšlenky“.

Našla jsem údaje o nálezu železné laténské spony z konce 3. století př n. l. na hradisku Podobora ,  a o tom, že hradisko v Chotěbuzi - Podoboře bylo v letech 100 - 800 n.l. největším objektem tohoto typu na severu Moravy (obydleným?). Podle výsledků  archeologického výzkumu však bylo hradisko v době od 5. stol. př.n.l. do 8. stol. n. l. opuštěné .

Objevují se  spekulace, že v letech 400 - 750 n.l. patřilo Těšínsko ke keltským kmenům Burů a našla jsem také údaj o tom, že keltský kmen Sidonů v 1. století n.l. přesídlil na území jižního Polska a severního Slovenska, mezi Bury a Kotiny.  

Nejzajímavější je teorie o přežívání Keltů (a postupném splývání s Germány a Slovany) na V a SV Moravě až do 4. stol. n.l.

Předpokládá se, že v letech 750 - 900 n.l. bylo hradisko Podobora součástí Velkomoravské říše a patřilo snad ke kmeni Holasiců s jádrem na Opavsku, nebo ke kmeni Vislanů či Opolanů.

 

Návštěva Archeoparku Podobora, červen 2006
Dnes je na Podoboře vybudována replika slovanského hradiště, která je volně přístupná veřejnosti. S budováním se začalo v roce 2001. V roce 2006 bylo vybudováno opevnění se slovanskou věžovitou bránou  a na ploše akropole  repliky několika typů obydlí  a dlouhá „shromažďovací“ chýše. Mohli jsme si vyzkoušet tkaní, lukostřelbu a drcení obilí na kamenném mlýnku.

 V lesním porostu „v předhradí „ jsou dobře patrny stopy po archeologických sondách. Archeologické nálezy z Podobory jsou uloženy  v Muzeu Těšínska (ty dřívější, z I. poloviny minulého století jsou v muzeích v Cieszynie a Wodzislawi Sl. v Polsku), takže jsme je neviděli…

Trasa výletu :

Albrechtice (žel. stanice) – Albrechtice Pardubice – Albrechtice Paseky-Chotěbuz  Podobora – Chotěbuz – Těrlicko Pod Kostelcem – Těrlicko Kostelec (bus)

Občerstvovací stanice : penzion v Chotěbuzi a hospoda na Kostelci

 
Člověk je nedílnou součástí přírody, potoků a řek, skal a stromů. Pokud na to zapomene, zemře v něm duše