Mateaweb

Vítejte a nevyneste mi spaní.

Spiš

Dreveník a Spišský hrad

 

 

Používané názvy : Spiš, 1249 castrum Scypus, 1459 castrum Scepus, 1445 castrum Kirchenberg, 1465 castrum Scepeswara

Katastrální území : Spišské Podhradie, Žehra, Slovensko

Současný stav : zřícenina hradu, muzeum, přístupný veřejnosti

                           travertinová kupa – národní přírodní rezervace, přístupná po turisticky značené cestě

 

 

Dreveník je považován za jeden z největších a nejstarších travertinových vrchů na Slovensku. Okraje Dreveníka jsou tvořeny strmými, velmi příkrými, až 50 m vysokými stěnami. Eroze z nich v průběhu tisíců let vytvořila rokliny, travertinové bloky a bašty. Na plošině jsou k vidění typické krasové jevy – pukliny, dutiny, závrty a škrapy. Jsou tu i miskovité škrapy, nazývané skalní mísy. V trhlinách jsou jeskyňky  s krápníkovou a ledovou výzdobou.  Vyskytují se tu vzácné ( a krásné ) druhy rostlin – oměj vlčí mor,  hvězdnice zlatovlasá, řebříček panonský, kozinec dánský, plamének přímý, koniklec slovenský, zvonek karpatský a jako vzácnost se tu údajně udržela protěž alpská (bohužel, nenašla jsem ji).

Dreveník je také významnou archeologickou lokalitou. Našly se tu předměty dosvědčující přítomnost člověka neandrtálského typu (střední paleolit).  Lebka člověka z období paleolitu byla nalezena  V Grunapfelově lomu (donedávna se na Dreveníku těžil travertin, těžba byla ukončena až v posledních letech minulého století). Vzácný nález byl uložen ve Spišské Nové Vsi, ale v poválečných letech se ztratil a nezachovala se ani fotodokumentace…V neolitu tady žili zemědělci a pastevci bukovohorské kultury. Na Dreveníku osídlili i jeskyně  - Puklinovou a Strechu (nález keramiky) . První opevnění zde vybudovali ještě v neolitu lidé  bádenské kultury. Po přechodném útlumu je Dreveník znovu osídlen  ve starší době bronzové lidem otomanské kultury. Další nálezy jsou z doby tzv. pilinské kultury (dva nálezy „bronzových pokladů“)a půchovské kultury (přelom laténu a doby římské). Na přelomu letopočtů ale  přebralo  centrální funkci mohutné keltské hradisko na spišském hradním vrchu (Kotinové, Dákové).  Znovu  byl Dreveník opevněný v 9. a 10. století našeho letopočtu, kdy tu stálo slovanské hradisko.

 

 

Skála, na které stoji Spišský hrad,  byla také osídlená už ve starší a mladší době kamenné. Pravěké osídlení však dosáhlo svého největší rozvoje na přelomu letopočtů, kdy tu stálo rozsáhlé opevněné hradisko lidu půchovské kultury. Archeologové našli obydlí zemědělců i řemeslníků ale také velký kultovní objekt, který je dneska k vidění na dolním nádvoří. Zdá se, že už tenkrát byl spišský vrch administrativním centrem celé oblasti jako sídelní centrum keltského kmene Kotinů nebo Dáků.  Po zániku tohoto keltského hradiska se centrum osídlení přesouvá na blízký Dreveník (Slované, 9.-10 století našeho letopočtu). Spišský hrad se začíná budovat až  ve 12. století a patří mezi  nejrozsáhlejší hradní komplexy v Evropě – má rozlohu více než 41 tisíc m2 . Jako jeden z mála odolal ničivému tatarskému vpádu v r. 1242 – přesto bylo jeho opevnění ještě dále rozšířeno.  Ve 14. století přibylo  k hradu nové velké nádvořía také  v 15. století byl hrad dále rozšiřován – přestavbou románského paláce a doplněním nových budov vznikalo šlechtické sídlo. Další přestavby uskutečnili Thurzovci a Csákyovci, kteří vlastnili hrad v době renesance. Czákyovci byli posledními vlastníky hradu, který jim patřil až do roku 1945, ale odstěhovali se zněj definitivně už začátkem 18. století. Na hradě zůstala císařská dělostřelecká jednotka. Vojáci se o hrad vůbec nestarali a tak pomaličku chátral. V roce 1780 podlehl hrad požáru. Zkázu dovršili lidé z okolí, ale i poslední majitelé hradu, kteří si  odnášeli materiál na stavbu svých příbytků.

 

Prameny :

www.srra.sk

www.hrady.sk

www.zamky.sk

osobní záznamy

 

 

Návštěva obou lokalit v létě 2005

V létě 2005 jsme pobývali 2 týdny ve Slovenském ráji. Výlet na Spiš byl samozřejmě můj nápad -  mohutný hradní komplex,  pradávné osídlení od lidí doby kamenné přes Kelty po Slovany, travertinové kupy s vzácnou květenou a  ještě ke všemu lezecký terén na Dreveníku.

Vlak, kterým jsme cestovali, vjel ještě dlouho před Spišským Podhradím do husté mlhy. Z krajiny jsme neviděli nic. Od nádraží jsme v té mlze šli „někam do kopce“. Kde je hradní brána, to jsme poznali podle halekání turistů u pokladny, která se měla každou chvíli otevřít. První pohledy na hrad a z hradu měly blíž k fantazijnímu světu než k šedé skutečnosti. Před námi bíle svítila (čerstvě opravená) brána do vnitřních prostor hradu a celý hradní vrch plul volně v prostoru – v husté mlze. Samozřejmě, že mlha za chvíli klesla úplně, přišli další turisti a bylo to zase jako vždycky…

Dreveník je takové mini skalní městečko. Bylo slunečno, a ten bílý travertin proti tomu modrému nebi…Turisti se zrovna nehrnuli, takže jsme si vychutnali klid a mír a pohledy z Dreveníku na  Spišský hrad.

 
Člověk je nedílnou součástí přírody, potoků a řek, skal a stromů. Pokud na to zapomene, zemře v něm duše