Mateaweb

Vítejte a nevyneste mi spaní.

Pověsti/Česko

Liberec - Dračí sluj

Dračí sluj

Před mnoha lety se ve sluji na Dračím vrchu u Kateřinek usadil drak, který se tu objevil z ničeho nic. Brzy se stal postrachem celého kraje a byl důvodem jeho počínajícího úpadku. Dříve tudy po chráněné stezce putovaly kupecké karavany do Lužice, když se však objevil drak, kupci se začali rozmýšlet, jestli nebude lépe zvolit jinou cestu. Vždyť nikdo tehdy nevěděl, jestli pouť těmi místy přežije. Mnozí obyvatelé kraje raději odcházeli z domovů, kde si nebyli jisti svým životem, ani životem svého dobytka, který pro ně byl hlavní obživou. Nejednomu pastevci drak odnesl kus po kuse i celé stádo, a často ten pastevec mohl být rád, že si zachránit alespoň vlastní život. Ti z obyvatel, kteří nemohli odejít, prožívali život plný napětí z budoucnosti. Nejenže hrozila ztráta možnosti obživy, ale vypadalo to, že až drak vyžere dobytek, vrhne se na lidi. Zatím, aby ho uchlácholili a neškodil ještě víc, museli mu lidé z okolí jeho sluje obětovat jednoho člověka ročně.
V té době bydlel nedaleko dračí sluje lesník, který měl krásnou dceru. Byla zasnoubená s mladým myslivcem z vedlejšího revíru a oba se těšili na svatbu. Jednoho dne však drak znenadání začal řvát:
"Mám chuť na lesníkovu dceru, když mi ji nedáte, zahubím celé město!"
Starý lesník zbledl jako stěna a zavolal:
"Dám ti všecko, všecičko, jenom ušetři mou dceru. Vezmi si moje pole, dům, peníze, vezmi si mě, svoje dítě ti ale nedám!"
Sobecký drak však na tuto úpěnlivou prosbu vůbec nereagoval, a svůj požadavek i svou výhrůžku opakoval den co den. Tu přišli ke starému lesníkovi lidé z okolí a naříkali:
"Ubohý lesníku, známe tvoje trápení, ale zachraň aspoň nás a naše děti! Obětuj svou dceru, pokud ji nedáš, jsme ztraceni."
Starý otec si zoufal, pochopil, že stojí před těžkou volbou. A do toho drak neustále volal to samé:
"Chci lesníkovu dceru, jinak zahubím celé město!"
Když viděl, že řev nestačí, vylezl ze své sluje a začal chrlit oblaka kouře, až se zatáhlo celé nebe. Zakryl tak slunce, a celá liberecká kotlina se ocitla v neproniknutelné tmě. V té chvíli nezbývalo nic jiného, než k němu lesníkovu dceru přivést. Vyprovázelo ji mnoho lidí a ona šla zoufalá, ale odhodlaná, protože věděla, že to je jediná naděje pro lidi z okolí.
Už byla téměř u dračí sluje, když se objevil její milý, mladý myslivec. Byla to náhoda, protože tím, že nežil v místě, o ničem nevěděl. Prorazil zástup lidí a zeptal se:
"Co se tu děje?"
Teprve tehdy uslyšel tu strašnou zvěst o své nevěstě.
"Cože, ty se máš stát potravou téhle strašné obludy?" vykřikl a bez dlouhého rozmýšlení strhl z ramene luk.
Byl dobrý střelec, zamířil, vystřelil a zasáhl draka šípem těsně vedle srdce. Ten chvíli tloukl křídly a mlátil ocasem do okolních skal, až krev a drť kamení padala na nejblíže stojící lidi. Pak se náhle zklidnil a nápadně tiše zalezl do své sluje.
Všichni přítomní se vrhli k mladému myslivci a zahrnuli ho díky. Blahořečení nebralo konce, vždyť nezachránil jen svou nevěstu, ale celý zdejší kraj.
Od té doby si lidé myslí, že drak zahynul a že jedinou památkou na něj jsou kameny roztroušené po svazích Dračího kamene. On však není mrtvý, je jen raněný a v dračí sluji dál chrlí jedy a oheň. Proto bývá počasí na Liberecku tak nápadně odlišné od okolních míst.


Zdroj  :

Koudelková, Eva – Pověsti z Liberce a Liberecka, 2001

Vloženo : 20. října 2007

Žádné komentáře
 
Člověk je nedílnou součástí přírody, potoků a řek, skal a stromů. Pokud na to zapomene, zemře v něm duše